Zásady citování

Citování použitých zdrojů je jednou ze základních zásad vědecké práce. Při psaní seminárních, bakalářských a diplomových prací je podobně jako při psaní odborných článků důležité dodržovat některé zásady. Kdykoli ve své práci použijeme myšlenku někoho jiného, musíme ocitovat původní práci, ze které jsme ji převzali – musíme ocitovat zdroj našich informací. Pokud to neuděláme, stáváme se tvůrci plagiátu a hrubě porušujeme autorskou etiku.

Proč je důležité citovat [Boldiš, 2004a; Nedomová, 2007]?

• Citování je základní součástí vysokoškolských i vědeckých prací.

• Citováním použitých zdrojů dodržujeme autorskou etiku a autorský zákon. Pokud tak neučiníme, může nám za to hrozit postih.

• Při citování odkazujeme čtenáře na další literaturu a tím dáváme vlastní práci do souvislosti s pracemi jiných lidí. To má ve vědecké práci své opodstatnění. Citováním na sebe upozorníme ostatní autory a zároveň zařadíme svůj text do hlubšího kontextu dané problematiky.

• Správným citováním také dokazujeme, že známe problematiku, o které píšeme. Zatímco opsání práce bez ocitování zdroje a autora je plagiátorstvím, použití cizích myšlenek a jejich správné ocitování je základní součástí odborných textů a je ve vysokoškolských pracech žádoucí.

Kdy mám citovat?

Vždy, když ve své práci použijeme myšlenku někoho jiného – ať už jsme si ji přečetli v odborném článku, převzali z Internetu nebo jenom slyšeli na přednášce – měli bych ocitovat zdroj, ze kterého čerpáme.

Kdy nemusím citovat?

V odborných článcích se často necitují díla považovaná za všeobecně známá a pro daný obor natolik základní, že jejich zdroj není potřeba jej citovat. Např. v teoretické fyzice je citování článků Alberta Einsteina, které popisují vznik obecné relativity, spíše kuriozitou.

Jak citovat?

Citování informačních zdrojů má svá pravidla, řídí se určitými předpisy a normami. V České republice je nejrozšířenější norma ISO 690 a ISO 690-2. Existuje však mnoho různých způsobů citování, tzv. citačních stylů. Citační zvyklosti se mohou lišit u jednotlivých oborů. Také jednotlivé odborné časopisy mají různé požadavky na to, jak mají autoři článků citovat. Způsoby citování se také mohou lišit na různých vysokých školách. Vždy se snažte dodržovat pravidla platná na vaší vzdělávací instituci a způsob citování konzultujte s vyučujícím. Stručný přehled nejčastějších způsobů citování včetně názorných příkladů najdete v následující sekci portálu nazvané Citační normy.

Existují nějaká obecná pravidla citování? [Boldiš, 2004a]

Ano, existují. Jedná se o tyto zásady: 

• Způsob zápisu citace musí být jednotný v celé práci – když se rozhodnete pro některý z možných způsobů citování, musíte vybraný styl dodržovat v celé práci.

• Citace má být úplná – aby bylo možné původní zdroj informace nalézt, měli bychom v citaci uvést co nejvíce dostupných údajů, jako např. jméno autora, název článku, název časopisu aj.

• Citujeme výhradně z primárních pramenů – citovat bychom měli pouze dokumenty, které jsme použili. Citace bychom neměli přebírat z dalších materiálů, protože tak dochází k mnoha nepřesnostem.

• V citacích zachováváme jazyk zdroje, který citujeme. Údaje nepřekládáme s výjimkou fyzického popisu (počet stran...).

Jak dochází k porušení citační etiky?

• Autor neocituje zdroje, ze kterých při své práci čerpal – ať už z nedbalosti, nebo úmyslně. V tomto případě se stává tvůrcem plagiátu.

• Autor naopak cituje zdroje, které při psaní své práce nepoužil. Důvodem bývá např. snaha demonstrovat znalost předních děl a osobností oboru. Jindy se zase autor pokouší uměle zvýšit množství použitých zdrojů, aby jeho práce vypadala jako vědečtěji.

• Autor cituje svá vlastní díla (vytváří tzv. autocitace), i když s novým dílem obsahově nesouvisí.

• Autor vytváří nepřesné a neúplné citace, které ztěžují identifikaci zdroje, z něhož čerpal.

Jak si mám usnadnit vytváření bibliogafických záznamů?

Pro ukládání a správu bibliogafických citací existuje dnes celá řada různých softwarů. Jejich stručný přehled najdete v části portálu nazvané Bibliogafické manažery.

Kde si mám dohledávat informace o zdrojích při vytváření bibliografických záznamů?

Při zpracování záznamů je důležité dohledání přesných informací o použitém zdroji informací, knize, časopisu apod. To mohou usnadnit různé elektronické informační zdroje, jako katalogy knihoven, souborné katalogy, národní bibliografie a různé oborové bibliografické databáze. Údaje o knihách snadno naleznete např. v souborném katalogu WorldCat , pomocí Google Book Search, nebo v internetovém knihkupectví Amazon.com.

Údaje o časopisech můžete najít např. v mezinárodní databázi časopisů s přiděleným číslem ISSN zvané ISSN Register nebo v databázi časopisů Ulrich's Periodical Directory (placený přístup). Bibliografické údaje k článkům z časopisů získáte rovněž ve souborném katalogu WorldCat, prostřednictvím Google Scholar, v oborových bibliografických databázích apod. Podobně je možné dohledat i informace o dalších typech dokumentů [Nedomová, 2007].

Moje práce obsahuje velké množství citací, co mám dělat?

Pokud se jsou citace uvedené ve vaší práci skutečně obrazem všech dokumentů, které jste citovali, neporušili jste citační etiku. Větší množství využitých zdrojů svědčí o tom, že jste schopen/ schopna pochopit souvislosti v dané oblasti a že jste práci věnoval/a čas. To ovšem neznamená, že budete citovat i dokumenty, které jste nepoužil/a.

Moje práce obsahuje jen malý počet citací, kde je chyba?

Máte-li pocit, že počet vámi uvedených citací je malý, pročtěte si znovu svoji práci a při čtení se snažte zodpovědět tyto základní otázky: Jsou myšlenky uvedené v mé práci podloženy dostatečným množstvím pádných důkazů? Proč by měl čtenář věřit tomu, co jsem uvedl? Poskytl jsem čtenáři dostatečné množství protiargumentů? Kteří další autoři podporují či vyvracejí moji teorii/ myšlenku? Parafrázoval jsem myšlenky, které jsem četl či slyšel? Pokud ano, ověřil jsem si je? Uvedl jsem jejich citace?


Seznam použitých zdrojů:
1. BOLDIŠ, Petr. (2004a) Bibliografické citace podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Část 1 - Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3.(2004). c1999-2004, poslední aktualizace 11.11.2004. Dostupné z: <http://www.boldis.cz/citace/citace1.pdf>.


2. NEDOMOVÁ, Martina, KŘIVÁNEK, Petr, ŠKYŘÍK, Petr. Jak správně citovat? [online]. Brno: Filozofická fakulta, MUNI, 2007. [cit. 2008-08-10]. Dostupné z URL: <http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/citace_opora.pdf>.